Recenze: Estelle Maskame – Víš, že tě miluju? (DIMILY #1)

Tuhle sérii jsem začala číst v létě před Humbookem. Vždycky chci přečíst knížky autorů, se kterými mám možnost se setkat, takže to byla naprosto logická věc, přečíst si Estellinu nejznámější knížku. A nyní, po více než 6 měsících, jsem ji konečně dočetla.

DIMILY1

Oficiální anotace

První díl bestsellerové série, která se ve Velké Británii zařadila do žebříčku pěti nejlepších knih pro mládež všech dob.
Seznámit se s novou rodinou vlastního otce, kterého jste neviděli několik let, to nezní jako lákavé prázdniny v Kalifornii! Eden se potkává se třemi nevlastními bratry, z nichž ten nejstarší je černou ovcí rodiny a od začátku s ním naráží na komunikační problémy. Čím víc se jej snaží pochopit a najít k němu cestu, tím je jí jasnější, že k němu cítí mnohem víc. Tyler je ale složitá osobnost a jednoduché to s ním opravdu nebude.

Ukázka

„V úterý?“ Můj hlas připomíná něco mezi šeptem a zapištěním. V úterý večer jsem byla s Tylerem na mole. Nebyla jsem s Meghan a Tiffani to dobře ví.
„Jo, v úterý.“ Zamžourá na mě a čeká odpověď. Nevím, proč se mě znovu vyptává. Jako by mě zkoušela přistihnout, jako by doufala, že před všemi nenuceně vybrebtám celou pravdu. I Rachael mě sleduje a zvyšuje tlak Tiffaniny otázky. Začnou se mi potit dlaně. Meghan znovu odfrkne a já začnu uvažovat, jestli jí v cukrárně nepřidali do zmrzliny trochu trávy. Pořád se hihňá.
Tiffani dramaticky povzdychne. „Kam jsi ve skutečnosti šla?“
„Panebože!“ téměř vykřikne Rachael, vyskočí na nohy a nakloní se přes stůl. „Ty jsi to dělala s Jakem!“
Tiffani na ni pohlédne. „To jsem si myslela i já.“
Vydechnu si úlevou. Díkybohu, že si myslí zrovna tohle. Pořád jsem se bála, kdy Tiffani dojde, že to já jsem byla s Tylerem. Naštěstí ji nic takového nenapadne. „Možná,“ uličnicky se usměju a odvrátím pohled stranou. Budu radši, když si budou myslet, že jsem byla s Jakem než s Tylerem.

Moje hodnocení

Povídám vám příběh. Byla jednou jedna naprosto nesnesitelná holka, která se zamilovala do svého ještě nesnesitelnějšího nevlastního bratra. Ale aby to bylo zajímavější, z nějakého záhadného důvodu ji všichni milují. Už jste to uhodli? Ano, mluvím o téhle knize. Ale vezmeme to pěkně po pořádku.

Osobně jsem se setkala s autorkou. Estelle je velmi milá slečna, která tuhle sérii začala psát ve velmi nízkém věku na Wattpad. Ta se stala tak populární, že ji oslovilo knižní nakladatelství s tím, že by příběh rádi vydali. Nějakým zázrakem se z toho stal ještě větší fenomén a knížka mi přistála do klína. Respektive, šla jsem ji koupit a během čtení mi několikrát upadla do klína. Protože jsem tomu nemohla uvěřit. Jak se něco takového mohlo stát tak slavným?

Když to porovnám s jiným materiálem přístupným na Wattpadu, není to vůbec špatné. Estelle umí psát. Má pěkné popisy. Myslím, že kdyby chtěla a trochu na tom pracovala, mohla by napsat něco opravdu dobrého. Ale tam asi mohu skončit s chválou.

Takže se vrhněme na negativa.

Děj se neskutečně vleče. Hrdinové knížky navštíví nespočet párty, pořád někam jedou autem, ale haló, lidi, vždyť se tam proboha vůbec nic neděje! Osobně nepotřebuji, když je příběh napěchovaný napětím. Ale i když se nic neděje, potřebuju, aby text měl nějaký smysl. Autorka v této oblasti ještě nepochopila, stejně jako já, když jsem psala ve 14 nebo kolika, že je v pořádku přeskakovat v příběhu časová období, kde se vůbec, ale vůbec nic neděje. Že si dala Eden nízkotučnou kávu? Zase? Že zase drmolila se svými kamarádkami o ničem? Díky, nezájem.

Co bylo mnohem horší, byly postavy. Nedokázala jsem se do nich ani trochu vžít, úplně mě vytáčely. Eden byla lehkomyslná (ačkoliv z nějakého důvodu si o ní ostatní myslí, že není, tedy alespoň na začátku) a naprosto nezajímavá holka s poruchou příjmu potravy. Takových hrdinek ale je, to bych byla schopná ignorovat. A to i přes fakt, že z nějakého důvodu ji všichni zbožňují.

Co ale naprosto nepochopím, je postava Tylera. Estelle říkala, že ji napsala podle „své vize dokonalého kluka“. Ano, všichni máme rádi bad-boye, ale jenom takové, kteří si na to hrají. Tenhle kluk bere drogy, je nepříjemný na svoji mámu, jediného člověka, který vždy stál při ní, utrácí peníze za voloviny, chodí s nejhorší holkou v ročníku, nechápe, proč je špatné podvádět a občas sem tam i nějakou tu drogu prodá. Všichni ho ale obhajují, protože má psychické problémy. No. Co se dělá s psychickými problémy? Řeší se. Protože nejsou sexy. Ale pro Eden očividně sexy jsou. Dost na to, aby pro ní bylo ok s ním podvádět a vzdát se vlastní důstojnosti. Jsem jediná, komu tahle romantická zápletka nepřijde romantická, ale patetická? Copak Eden v 16 nebo kolika neví, že člověka nezmění? A ona se svojí povahou už vůbec ne? Má místo mozku mop?

Co se tím snažím říct, že i když jo, z Tylerovy minulosti vyplývá, že to nebude mít snadné, drogy a alkohol nejsou řešení. Protože drogy a alkohol nejsou ok. Na což jaksi autorka zapomíná upozornit, což mi vzhledem k mladému čtenářskému publiku přijde naprosto nezodpovědné. Psychická traumata nejsou omluvou pro drogy a alkohol, a to ani pokud jste pitomý teenager rebelující proti rodičům, jako každý v této knížce.

Obecně všichni jsou v této sérii naivní. Holka po rozchodu řekne svému klukovi, že je těhotná, a vůbec nikoho nenapadne, že by mohla kecat? Já se z toho fakt zblázním.

Knížky a filmy ovlivňují názory mladých. A proto mi tato knížka přijde pro mládež naprosto nevhodná. Možná vám teď přijde, že reaguji přehnaně nebo puritánsky. Ale jaké plyne ponaučení z této knížky? Můžete se chovat jako kretén a brát drogy, pokud máte dost dobrý důvod. Je naprosto v pořádku se opíjet. Je naprosto v pořádku mít sex s náhodnými známými. Je naprosto v pořádku chovat se k rodičům hnusně bez jakékoliv důvodu. Protože, hádejte co, není to v pořádku. Rozhodně to není v pořádku v tomto věku a za těchto okolností.

Teď jsem se opravdu rozjela. Vidím to, když si po sobě text čtu. Opravdu mi přijde, že tahle knížka je děsně přeceňovaná. Celý příběh je v celku nudný a podprůměrný. Postavy jsou mdlé a děj se táhne donekonečna. Je naprosto patrné, že autorka si vymýšlela, ale neměla moc zkušeností, ze kterých by mohla čerpat. Celý děj je tak naprosto nevěrohodný, až se divím.

Vím, že autorka psala text, když jí nebylo ještě ani 15. To ji omlouvá. Myslím, že na prvotinu je to velmi slušný výkon po spisovatelské stránce a je naprosto pochopitelné, že píše o tématech, které se jí v životě zatím asi vyhýbaly a nepřemýšlí nad tím, že dává špatný vzor ostatním. Jenže také proto si myslím, že tenhle příběh měl zůstat na Wattpadu a do knihkupectví se dostat vůbec neměl. Psát dnes může každý a to je v pořádku. Zaslouží si ale každá kniha, aby se dostala do knihkupectví? Protože to podle mě rozhodně ne. (Nebo proč alespoň editor nemohl na tom příběhu trochu zapracovat? Proč?)

Jak už jsem ale zmínila, myslím si, že Estelle Maskame má potenciál. Věřím, že jednou, až bude starší (nebo možná už i teď), bude schopná napsat dobrou knížku. A já jí rozhodně nechci odsoudit za něco, co napsala jako malá. Věřím, že jednou jí dám znovu šanci.

Povrchnosti aneb na vzhledu záleží

Obálka: IMG_20181007_0001-(2)
Ta se jim ve Fragmentu opravdu vyvedla.

Voňavost knížky: IMG_20181007_0001-(2)

Grafické zpracování knížky: ok

Ale nejdůležitější je to, co se skrývá uvnitř

Děj a zápletka: ne

Postavy: ne

Čtivost: ne

Uvěřitelnost:ne

Originalita: ne

Nepředvídatelnost a napětí: ne

Koherence (návaznost textu): ok

Autorův rukopis: ok

Zakončení: IMG_20181007_0001-(2)
Na konec jsem se těšila tak usilovně, že mi přišel až dobrý.

Závěrečné rozhodnutí

ne

Doporučila bych tuto knihu? Nikoliv. Vyhněte se jí obloukem. Pokud chcete něco lehkého a nereálného od britské autorky pro podobnou věkovou kategorii, pusťte se do Girl Online. Protože ta knížka je alespoň milounká a krásně optimistická.

Jo a jen tak mimochodem, v České republice za sex se sourozencem můžete jít do vězení, a to i když je nevlastní. Věděli jste to?

Cizokrajné obálky

Více informací o knize

2015 • Did I mention I love you? • ČR, 2017 • Fragment

Užitečné odkazy

E-shop Albatros Media.
Goodreads.

Další názory a recenze

Youtube: ZuzkaAnotuje

Tohle video je dokonalý. Zuzka si všimla i nesmyslů, které já jsem v touze „konečně to mít přečtený“ vynechala.

Rozhodně mi dejte vědět, co si o této knížce myslíte vy, a to buď v komentářích, nebo na mém instagramu @tohleanotohlene nebo @kvetinkovedny.

4 thoughts on “Recenze: Estelle Maskame – Víš, že tě miluju? (DIMILY #1)

  1. Pingback: Recenze: Estelle Maskame – Víš, že tě miluju? (DIMILY #1) – Květinkové dny

  2. To je skvěle napsané! Jsi dalším člověkem, který mě utvrdil v tom, abych knihu nikdy nečetla. Akorát bych se při její četbě rozčílila. 😀

    To se mi líbí

  3. Pingback: Co jsem přečetla v únoru 2019 – Květinkové dny

  4. Pingback: Recenze: Erin Watt – Papírová princezna – Tohle ANO, tohle NE

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s