Veronica Roth: Povstalecká trilogie (Divergence, Rezistence, Aliance)

Toto je rok stará recenze, kterou jsem tak trochu zrecyklovala.

Dlouho jsem se chystala číst Divergenci. Nikdy jsem se k tomu ale nedokázala odhodlat. Začala jsem to číst tolikrát, ale až když mě k tomu donutila sestřenice velmi chytrou metodou („Ty knížky vážně moc pěkně voní.“), rozhodla jsem se tomu dát šanci.

divrezali

MOJE ANOTACE

Beatrice vyrůstala v „post-apokalyptickém“ Chicagu, kde všichni obyvatelé patří do jedné z pěti frakcí. Neohrožení, Sečtělí, Upřímní, Mírumilovní a Odevzdaní. 0b02525f01_99555915_o2Platí heslo, že frakce je víc než rodina. A právě tu nechce Beatrice opustit, ale na druhou stranu má pocit, že v Odevzdanosti už nevydrží ani o den více. Nesmět se podívat do zrcadla, být vždy nesobecký a tak podobně… to není nic pro ni.

Simulační test má Beatrice poradit, pro kterou frakci se nejlépe hodí a v den její volby jí usnadnit rozhodování. Ale místo toho, aby jí test pomohl, zanechá ji pěkně zmatenou. Přihlížející na testování ji pošle domů s tím, že má říct, že je zrozená pro Odevzdanost. 35dcad36d5_99555921_o2I tak to zanese do záznamů. Ale ve skutečnosti patří mezi Divergentní. To znamená, že se hodí pro více než jednu frakci.

Nakonec však zvolí dle svého srdce a vybere si Neohroženost. Je to frakce, ve které je celkem těžké se udržet, a pokud vyletí, pocestuje hned k Odpadlíkům, a k těm nikdo patřit nechce. Musí projít tvrdým tréninkem, vybojovat si svoje místo a během simulačních testů naschvál zaostávat, aby nebudila příliš velké podezření, že je Divergentní. Protože Divergence je nebezpečná a vláda z ní má strach. A co vláda udělá, když má strach? To Beatrice (v Neohroženosti si vybírá nové jméno Tris) nechce zjistit.

MOJE RECENZE


„Počkat,“ přeruším ji. „Takže mi nejste schopna říct, k čemu mám předpoklady?“0f2c4bd0c4_99555932_o2
„Ano a ne. Můj závěr,“ vysvětluje, „je takový, že jevíš stejné vlohy pro zařazení do Odevzdanosti, Neohroženosti a Sečtělosti. Jedince s takovýmto ohodnocením…“ Ohlédne se přes rameno, jako by čekala, že tam někdo bude stát.“…označujeme… za odlišné, Divergentní.“ Poslední slovo řekne tak tiše, že jí skoro nerozumím. Na tvář se jí vrátí napjatý, ustaraný výraz. Obejde křeslo a skloní se ke mně.
„Beatrice,“ osloví mě, „za žádných okolností nesmíš tyto informace nikomu sdělit. Je to velice důležité.“
„Nesmíme se s nikým o výsledcích bavit.“ Přikývnu. „Vím to.“
Tori si klekne vedle křesla a položí obě ruce na opěrku. Naše obličeje od sebe dělí sotva několik centimetrů. „Tohle je něco jiného. Ne že bys o tom neměla s nikým mluvit jenom teď. Myslím to tak, že to nesmíš prozradit nikdy, i kdyby se mělo dít cokoli. Divergence je mimořádně nebezpečná. Rozumíš?“


Moje hodnocení a poznámky


„Našim dětem je nyní šestnáct let. Stojí na prahu dospělosti a samy se musí rozhodnout, jakými lidmi chtějí být.“ Marcusův hlas je slavnostní. Každému slovu přikládá stejnou váhu. „Již před řadou desetiletí si naši předkové uvědomili, že za znesvářený svět nelze vinit žádnou politickou ideologii, náboženské přesvědčení, rasu ani národní hrdost. Dospěli k názoru, že na víně je pouze lidská povaha – sklon lidstva páchat zlo, ať už v jakékoli podobě. Proto rozčlenili společnost do frakcí, jejichž účelem bylo vymýtit ty lidské vlastnosti, které byly považovány za příčinu celosvětového sváru.“


Na začátku mi to všechno připadalo hrozně nelogické. Proč by svět měl být rozdělen do nějakých hloupých frakcí? Copak je celý svět jenom tak neuvěřitelně jednostranný? 4b6bb6b8b7_99555917_o2Copak lidi mají celý život rozvíjet jenom jednu vlastnost, jednu jedinou specifickou schopnost? Přišlo mi to umělé a naprosto nereálné. A na konci druhého dílu jsem zjistila proč.

Doopravdy je to umělá společnost. Svět je zkažený a lidi mají narušenou DNA, tak udělali tento experiment, který u lidí měl znovu DNA napravit. Divergentní znamená, že je člověk v pořádku a nenarušený. Proč je Sečtělí chtějí zničit? Protože se dozvěděli, že jakmile se lidi napraví, jejich diktatura a frakce končí a ti narušení budou opět odstrčení. A jsou dost sečtělí na to, aby si to spočítali.ef946d3599_99555922_o2

Takhle kniha není romantika, jak si mnoho lidí myslí. Naopak bych řekla, že vztah Tris a Čtyřky je jeden z nejméně funkčních knižních vztahů. Pořád mají před sebou tajnosti s tím, že chtějí „ochránit toho druhého“. Dělají blbost sobě za zády. Čtyřka jednou a co se stalo, když se nesvěřil Tris. Tris mnohokrát zdrhla a provedla nějakou stupiditu, nechala se zajmout nebo málem popravit a podobné věci. A to už nemluvím ani o tom jejím obětování se pro bratra. Byl to zrádce a chtěl ji zabít, ale ona obětovala svůj život, který mohla strávit se Čtyřkou/Tobiasem. a9e48b556c_99555938_o2Nebyli zamilovaní a je to z knihy poznat. Ničili se navzájem.

Líbily se mi Krajiny strachů a podobné simulace, které se v knize často objevují. O tom to všem je. Taky bych si to chtěla vyzkoušet. Chtěla bych vědět, kolika věcí se bojím. Pochybuji, že jen čtyř jako Tobias (proto ho také pojmenovali Čtyřka)… ale myslím, že by byl zajímavý experiment, vyzkoušet to. Také nevím, jestli je reálné, aby někdo měl definované strachy. Většina lidí o strachu neví, dokud mu nemusí čelit. V tom spočívá jeho záludnost.

Další nelogická věc – jak by poškozená DNA měla korespondovat s tím, jestli jste schopni zlomit nějakou simulaci?4cfe7ac7f6_99555914_o2

V posledním díle se mi nelíbila ta změna, že všechno bylo popisováno i z Tobiasova pohledu. Sice to tomu dodává umělou objektivitu, ale upřímně… četla jsem to tak rychle, že jsem neměla ponětí, jestli to zrovna vypráví Tris nebo Tobias a to mě dost mátlo. Ale vím, autorka to tak musela udělat, aby mohla napsat konec. Mrtvá hrdinka těžko vypráví, co bylo po její smrti.

Tahle kniha je revoluční v tom, že, jak jsem již milionkrát zmínila, hlavní hrdinka zemře. Upřímně, to skoro nikdo nečekal. Nedivím se, že po internetu kolovali obrázky s nápisy: „Jak se máš?“ – „Dočetl jsem Alianci.“ – „Upřímnou soustrast.“ 01b3c90812_99555923_o2Já jsem to věděla od počátku, takže jsem se na to dlouho připravovala, byla jsem s tím smířená. Nevím, jak bych reagovala, kdyby to pro mě bylo překvapení. Sice jsem pořád doufala, že nakonec se probere, ale ne. Překonala smrtící sérum, ale kulky ne. Naštvalo mě to tak, že jsem knihu upustila a docela rapidně zničila přebal. A to mě na tom mrzelo nejvíc. Hrdinka sama mě štvala natolik, že… mohla umřít dřív.

První díl se mi líbil. Bylo to napínavé, to sice ano, v mnohé myšlence to připomínalo Hunger Games (všichni to tvrdili), ale ve skutečnosti je Divergence něco docela jiného. aae9f50d34_99555935_o2Druhý díl byl komplikovanější a zapletenější, už se mi tolik nelíbil, hlavně protože hrdinka vykazovala sklony psychopata a sebevraha. Třetí díl… ano, měl zajímavý konec, ale jinak to snad nestojí moc za zmínku. Četla jsem to, protože jsem to chtěla dočíst. První díl si možná někdy přečtu znovu, ale k těm dalším se už nevrátím. Nikdy.

Co jsem ale ještě zapomněla zmínit a musím to ocenit, jsou nádherné, nádherné obálky. Vlastně ten hlavní důvod, proč jsem o čtení série kdy uvažovala.

Pár dalších ukázek á la klíčových momentů


Odpovědnost za chod obřadu nese každý rok jiná frakce. Letos přišla řada na Odevzdanost. Marcus pronese zahajovací řeč a pak začne od konce abecedy vyvolávat jména. Caleb si bude vybírat přede mnou.


V posledním kruhu se nachází pět obřích mís. Jsou tak velké, že bych se do nich stočená do klubíčka vešla celá. Každá je naplněna substancí, která odpovídá dané frakci: šedé kameny pro Odevzdanost, voda pro Sečtělost, hlína pro Mírumilovnost, řeřavé uhlíky pro Neohroženost a sklo pro Upřímnost.
Až Marcus vysloví mé jméno, vydám se za ním do společného středu všech tří kruhů. Podá mi nůž. Říznu se do ruky a svou krví potřísním látku v míse, kterou si vyberu.
(…)
e5af411e46_99555916_o2Zaslechnu své jméno a se zachvěním vykročím k místu osudové volby. V půli cesty jsem přesvědčena, že se rozhodnu pro Odevzdanost. Umím si to představit. V duchu vidím, jak se časem měním v dospělou ženu v šedých šatech, jak si beru Susanina bratra Roberta za muže, jak o víkendech dobrovolně pracuju pro druhé, jak mě obklopuje klid rutiny, tiché večery strávené u domácího krbu, jistota, že budu vždy v bezpečí, a když ne dost dobrá, jistě lepší, než jsem teď.
Uvědomím si, že zvoní jenom v mých uších.
Pohlédnu na Caleba, jenž teď stojí za Sečtělými. Opětuje můj pohled a slabě pokývne na znamení, že ví, na co myslím, a že mi dává svůj souhlas. Můj krok znejistí. Jestli Caleb nebyl pro Odevzdanost dost dobrý, jak bych mohla být já? Ale mám na výběr, když Caleb odešel a zůstávám už jenom já? Rozhodl to za mě.fd252dc66b_99555902_o2
Stisknu čelist. Budu dítětem, které zůstane; tohle musím pro rodiče udělat. Musím.
Marcus mi podá nůž. Podívám se mu do očí – jsou tmavě modré, zvláštní barva – a nůž si vezmu. Pokyne mi a já se obrátím k mísám. Oheň Neohroženosti a kameny Odevzdanosti mám po levé ruce, jednu mísu před a druhou za sebou. V pravé ruce sevřu střenku nože a přiložím čepel na dlaň levé ruky. Zatnu zuby a říznu. Rukou mi projede bolest, ale skoro ji nevnímám. Obě ruce si přitisknu k hrudi. Trhavě vydechnu.
Otevřu oči a rozhodím ruce. Má krev dopadne na koberec mezi dvěma mísami. Se vzdechem, který už v sobě nedokážu déle potlačovat, natáhnu ruku před sebe a kapky mé krve zasyčí na žhavých uhlících.
Jsem sobecká. Jsem statečná.


„Poslouchejte! Moje jméno je Max a jsem jedním z předáků vaší nové frakce,“ zařve muž na protějším konci střechy. Je starší než my a tmavou tvář mu brázdí hluboké vrásky. a4502b2109_99555903_o2Vlasy na skráních má prošedivě¬lé a stojí na římse, jako by to byla promenáda. Jako by z ní před chvílí nikdo nespadl a nezabil se. „O několik poschodí níž je vchod do našeho areálu. Jestli se neodhodláte skočit, nemáte tady co dělat. Nováčci mají přednost.“
„To jako chcete, abysme z tý římsy skočili dolů?“ zeptá se dívka ze Sečtělosti. Je o pár centimetrů vyšší než já, má vlasy myší barvy a velké rty. Klesne jí brada.
Nevím, proč ji to tak šokovalo.
„Přesně tak,“ ubezpečí ji Max. Tváří se pobaveně.
„Je tam na dně voda nebo něco?“
„Těžko říct.“ Max zvedne obočí.
Houf domácích se před nováčky rozestoupí a poskytne nám široký průchod. Rozhlédnu se kolem. Nikdo se do skákání nehrne – všichni bloumají očima všude možně, ale Maxovi se vyhýbají. Někteří si prohlížejí svá drobná poranění nebo si z šatů ometají kamínky. Letmo se podívám na Petera. Okusuje si kůžičku u nehtu a předstírá lhostejnost.
Jsem hrdá. Jednou mě to přivede do maléru, ale dnes je to moje plus. Vykročím k římse. Někdo se za mnou zahihňá.


Znovu se podívám do jámy. Na bledých rukou mi vyskáče husí kůže a udělá se mi špatně. Jestli neskočím teď, neskočím nikdy. Ztěžka polknu.
Nemyslím. Prostě se zhoupnu a skočím. Vítr mi sviští v uších, země se mi řítí vstříc, je čím dál větší, čím dál mohutnější, nebo se spíš já řítím k zemi a srdce mi buší tak rychle, až to bolí, a každý sval v těle se mi napíná a síla zemské přitažlivosti s sebou táhne i můj vzpouzející se žaludek. Obklopí mě stěny skruže a ponořím se do temnoty.
Narazím do něčeho pevného. Pod mou vahou to povolí a pojme do sebe celé moje tělo jako do kolébky. Náraz mi vyrazí dech a já ve snaze znovu ho popadnout zasípám. Ruce i nohy mě brní bolestí.
Síť. Na dně skruže je síť. Podívám se nahoru na budovu a napůl úlevně, napůl hystericky se rozseměju. Celá se třesu a schovám obličej do dlaní. Právě jsem skočila ze střechy.
Musím se postavit na pevnou zem. Od okraje sítě se ke mně natahuje několik párů rukou. Chytím se první, na kterou dosáhnu, a vydrápu se ze sítě. Překulím se, a kdyby mě někdo nechytil, spadla bych obličejem přímo na dřevěnou plošinu.
Tím „někým“, kdo mi pomohl ze sítě, je nějaký mladík. Horní ret má tenký, spodní plný. Oči má posazené tak hluboko, že se mu řasy dotýkají kůže pod obočím. Jejich barva je tmavě modrá, barva snění, spánku a čekání.
Chytí mě za paže, ale sotva zase stojím na nohou, pustí mě.
„Děkuju,“ hlesnu.e66546e624_99555901_o2
Stojíme na plošině, která je asi tři metry nad zemí. Kolem nás se rozprostírá otevřená jeskyně.
„Já nevěřím vlastním očím,“ ozve se hlas za mými zády. Patří dívce s tmavými vlasy a třemi stříbrnými kroužky v pravém obočí. Ušklíbne se na mě. „Škrob a první seskok? Světe, div se.“
„Asi věděla, proč od nich chce pryč, Lauren,“ řekne on. Má hluboký, zvučný hlas. „Jak se jmenuješ?“
„No…“ Nevím, nad čím přemýšlím, ale najednou už si nepřipadám jako „Beatrice“.
„Rozmysli si to,“ on na to a rty mu zvlní mírný úsměv. „Jinak už ti říkat nebudeme.“
Nové místo, nové jméno. Tady se můžu stát novým člověkem.
„Tris,“ odpovím rozhodně.
„Tris,“ zopakuje Lauren a uculí se. „Tak jim to takhle nahlas, Čtyřko.“
Mladík jménem Čtyřka se ohlédne přes rameno a křikne: „První skokan – Tris.“
Jakmile mé oči přivyknou nedostatku světla, ze tmy se vynoří houf lidí. Přivítají mě radostným pokřikem, máchají pěstmi do vzduchu, ale to už do sítě padá další odvážlivec. Jeho křik se nese ozvěnou. Christina. Všichni sesmějí, ale zároveň jí svým halekáním projeví uznání.
Čtyřka mi položí ruku na záda. „Vítej v Neohroženosti.“


„Dneska se naučíte dvě věci: jak používat střelnou zbraň a jak zvítězit nad protivníkem.“
Čtyřka mi vtiskne do dlaně pistoli a kráčí dál, aniž by mi věnoval pohled. „To, že jste tady, znamená, že naskakovat a vyskakovat z jedoucího vlaku už umíte, takže tuhle lekci si můžu odpustit. Díkybohu.“


Už chápu, co Tori myslela tím překonaným strachem, který její tetování symbolizuje – připomíná jí Tori, kterou kdysi byla, i tu, kterou je teď. Možná existuje způsob, jak vzdát poctu svému dřívějšímu životu a současně se vrhnout do nového.
„Jo,“ odpovím konečně. „Tři tyhle ptáky.“
Dotknu se klíční kosti a naznačím směr, kudy poletí – k srdci. Jeden za každého člena rodiny, kterého jsem opustila.


Shrnutí

Je to zajímavé čtení. Napínavé, alespoň první díl určitě. Co se ale ostatních věcí, které na knihách oceňuji, je to nula – postavy jsou strašné, otravné, neoblíbila jsem si je. Zápletka se může zdát podobná Hunger Games, respektive, ona také je. Ale Hunger Games jsou o revoluci, o obětech, které musíme podstoupit, abychom ostatním dopřáli lepší život. V téhle sérii hrdinka obětuje život (s odpuštěním) pro naprostého debila, který je sice její bratr, ale sám by ji několikrát obětoval (a vlastně to i udělal). A celková zápletka? Přišlo mi skvělý, že je to všechno jen experiment v jednom městě. Ale narušené DNA? Normální svět? Frakce? Sečtělí? Néé, když si na to vzpomenu, bolí mě z toho hlava.

První díl je skvělý. Napínavý a nový. Celkem originální. Druhý díl je nudnější, o třetím ani nemluvím, jak byl špatný a protivil se mi. Takže hodnocení za mě: ne. Jsou mnohem lepší knížky a upřímně nechápu, proč je kolem toho takové haló. Pokud chcete něco takového, čtěte Hunger Games. Ty byly alespoň originální a promyšlené. Tohle je tak trochu rychlokvaška. Za pár let si na to nikdo ani nevzpomene.

MOJE HODNOCENÍ (více info)

POVRCHNOSTI ANEB NA VZHLEDU ZÁLEŽÍ

Obálka: ano

Voňavost knížky: ano

Grafické zpracování knížky: ok

ALE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE TO, CO SE SKRÝVÁ UVNITŘ

Děj a zápletka: ok

Postavy: ne

Čtivost: ano(první díl), ok (druhý díl), ne (třetí díl)

Uvěřitelnost: ne

Logičnost: ne

Originalita: ano

Koherence (návaznost textu): ok

Autorův rukopis: ok

Zakončení: ne

ZÁVĚREČNÉ ROZHODNUTÍ

ne-big

Kdybych hodnotila první díl, bylo by to nejspíš ANO. Vzhledem k tomu, že ale hodnotím celou sérii najednou, průměrný druhý díl a naprosto špatný poslední díl to táhnou dost ke dnu.

V hodnocení mi vyšlo stejně OK i NE, v tomhle případě se ale musím přiklonit spíše k NE, neboť když pomyslím na to, že bych celou sérii měla číst znovu, zatočí se mi žaludek.

VÍCE INFO O KNIHÁCH

Autor: Veronica Roth • Český název: Divergence/Rezistence/Aliance • Originální název: Divergent/Insurgent/Allegiant • Série: Povstalecká trilogie • České vydání: CooBoo, překlad Radka Kolebáčová

UŽITEČNÉ ODKAZY

Přečtěte si více o sérii na stránkách CooBoo.

KOMENTÁŘE

! V některých prohlížečích musíte rozkliknout bublinku pod článkem pro zobrazení komentářů. !

Heaven | E-mail | Web | 18. října 2015 v 16:15

První díl se mi taky líbil. Druhý už tolik ne, ale třetí mně vyloženě zklamal. Střídání pohledů bylo absolutně průhledné (kdo by tu knihu jinak dovyprávěl, že ano). Spoustu věcí v ní nesedělo a tak úplně nedávaly smysl. Škoda, tak pěkně to začalo a tak divně skončilo…

Advertisements

One thought on “Veronica Roth: Povstalecká trilogie (Divergence, Rezistence, Aliance)

  1. Pingback: Marry Kiss Cliff tag – Tohle ANO, tohle NE

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s