Michaela Burdová: Prokletí (Volání Sirény #1)

Vždycky mě fascinovaly příběhy o mořských pannách a sirénách (i když je zajímavé si položit otázku, co je to vlastně siréna – v řeckých bájích jsou to spíš ptáci než ryby, ale jedno je všude stejné – svým zpěvem přilákávají oběti, které následně zabijou). A tak když jsem si četla o téhle knize, řekla jsem si: proč to nezkusit.

42b32a225a7264027890e4a114db90a1

MOJE ANOTACE

Larissa je siréna. Má velkou moc, je silná, krásná a pro všechny muže na světě neodolatelná. Může jim poroučet pouhými slovy, paralyzovat doteky a přilákávat zpěvem. Ale je otrokyní moře. Když moře zavolá, musí zavraždit muže a poslat ho hlubinám. A toho se chce zbavit.

Proto slíbí sňatek Liamovi. On jí pomůže oprostit se od volání moře, osvobodí ji a ona pak zůstane jeho ženou. (Abych to ještě ujasnila – Liam je něco jako čaroděj, ale ne obyčejný, docela se vyžívá v černé magii.)

Larissa tedy přijíždí do malého městečka v Anglii a zabydluje se u Liama doma a očekává další úplněk, aby mohla provést temný osvobozující rituál. Ale aby to neměla tak jednoduché, pronásleduje ji její prokletí, Liamův bratr jí nenávidí a všichni muži ve městě se jí snaží získat.

MOJE HODNOCENÍ (více info)

POVRCHNOSTI ANEB NA VZHLEDU ZÁLEŽÍ

Obálka: ok

Voňavost knížky: ano

Grafické zpracování knížky: ok

ALE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE TO, CO SE SKRÝVÁ UVNITŘ

Děj a zápletka: ano

Postavy: ano

Čtivost: ano

Uvěřitelnost: ano

Originalita: ano

Koherence (návaznost textu): ano

Autorův rukopis: ok

Zakončení: ok

MŮJ KOMENTÁŘ

Příběh dál
Larissa se snaží spřátelit s Liamovým bratrem, je dopálená, protože na něj nepůsobí její kouzlo. Má komornou Rose (už vám došlo, že se to neodehrává v tomto století, že?), kterou postupně více či méně dobrovolně zasvětí do svých tajemství. Více v následujících ukázkách. Spoilerové části začerněny.


„Tebe,“ opravil ji vesele. „Ještě pořád máš vztek. Ale až se do mě zamiluješ…“
„Jsi snad hluchý nebo natvrdlý? Varovala jsem tě. Já nedokážu cítit lásku k žádnému muži. Už jenom při tom pomyšlení se mi dělá zle.“
Liam se znovu zasmál. Měl neustále dobrou náladu. „Díky, žes mi to připomněla.“
„Kdykoli si budeš přát.“


„Rozhodla jsem se, že se tato dívka stane mojí komornou.“
Rose vykulila oči a Liam překvapeně zvedl obočí. „Tahle?“
„Ano.“
Zasmál se. „Měla bys své rozhodnutí zvážit, drahá, ta holka není zrovna poslušná.“
„Líbí se mi.“


„Bratře,“ spustil Liam slavnostně, „dovol, abych ti představil svou manželku – Larissu.“
Derren se na něj zadíval. „To je vtip?“
Liam se zazubil. „Kdepak.“
„Byl jsi pryč sotva měsíc.“
„A zjistil jsem, jak rychle dokáže muž ztratit hlavu kvůli ženě.“
„A neztratil jsi přitom i mozek?!“

„Liam se všechno dozví,“ vyhrožoval Derren.
„Do toho. Je to mě blázen. Ať mu napovídáš cokoli, nezmění se to.“
„Bože, ty jsi vážně mrcha.“
„Jsem jen upřímná.“

„Když jste dnes odešla z domu, musela jsem jít za vámi. Musela jsem se to dozvědět.“
Larissa přistoupila blíž a vzala ji za ramena. „Rose, za tohle bych tě měla zabít.“

Rose se zadívala na moře. „Zabila jste ho. A přitom jste se ho skoro ani nedotkla.“

„Existuje vůbec něco, čeho se bojíte?“
Larissa si povzdechla. Strach se v ní probudil z ničeho nic, jako hladová tasemnice, která se jí provrtává vnitřnostmi. Nechtěla o tom mluvit, neměla by. Otevřít se někomu až do takové míry, to nebylo jejím zvykem. Rose však byla tak upřímná, tak nevinná, až měla Larissa pocit, že svěřit se jí znamená očistit se.
„Bojím se stopařů,“ odpověděla temně. (…) „Když nás najdou, nemáme téměř žádnou šanci na útěk. Jejich úkolem je nás zabít, ale ještě předtím nás mučí. Může to trvat i celé roky. Jsou to nestvůry. Noční můra každé z nás.“

„Tahle zlatá šupina je náš druhý život. Každé z nás vyroste jednou za tisíc let. Pokud se někdy stane – a vzhledem k tomu, že se vydáváme na souš mezi lidi, stát se to může – že bychom byly smrtelně zraněné, vytrhneme si ji a spolkneme ji. Tím si zachráníme život. (…) Stejně jako sobě tak můžu darovat život i komukoli jinému.“
„Což ty bys nikdy neudělala. Na to jsi moc sobecká,“ ušklíbl se.

Písek mořských panen. Jeden z jejích pokladů.
‚Obětuji ho pro vlka‘, blesklo jí hlavou. Chtělo se jí smát. ‚Jsem blázen!‘ (…)
„Jsem ti zavázaný, Larisso. Navěky.“
„To neslibuj, Derrene. Navěky je příliš dlouhá doba.“

Za všechno můžeš ty,“ zavrčel. Mluvil rychle a přerývavě. Nejdřív jsi dostala mého bratra a teď i mě! Chceš vědět, proč se takhle chovám? Sám to nevím! Snažím se, jak jen to jde, ale nemůžu to ovládnout! Chci tě. Chci tě tak moc, až mě to zabíjí!“

Posadili se na lavičku. „Měla bys vědět,“ navázal Liam na předchozí hovor, „že poslední část rituálu bude nejtěžší. Nejen že tě zbaví závislosti na moři, ale také zpečetí naše manželství.“
„Jak to myslíš?“
„Spojí nás navěky.“

Když mezi stromy uviděla oba bratry, nejdřív tomu skoro nevěřila. Přišli oba, společně. Skutečně ji přišli zachránit? Přišli kvůli ní?
Zalila ji tak náhlá vlna vroucí lásky a vděčnosti, až ji to samotnou zaskočilo. Najednou si uvědomila, jak obrovskou změnou její život prošel od doby, co je na pevnině. Už nebyla sama. Existovali lidé, kterým na ní záleželo. Bylo ironií, že to byli muži.

„Larisso, všude je tvá krev.“ – „To nic. On ho zabije, Derrene.“ Chytil ji za ramena. „Ale já nemůžu přijít o tebe!“ Liam znovu vykřikl.
„Jdi!“ přikázala mu Larissa. „Já to přežiju.“ (…)
„Co… co to děláš?“ Nahmatala svou zlatou šupinu. Vytrhla si ji. Liam na ni zíral. „Donuť ho, aby ji spolkl.“

Služebnictvo bylo shromážděné venku, všichni naříkali a choulili se k sobě jako ovce. Uprostřed klečela Rose. Křičela. Liam ji bičoval. (…) Najednou sebou cukla, stiskla Larisse ruku a trhavě se nadechla. Při výdechu znehybněla, její stisk ochabl. Oči zůstaly prázdné.

„Děvko,“ vyplivl Liam. „Jak jsi mi to mohla udělat? S mým vlastním bratrem! Oba jsem vás miloval!“
„Jsi ubožák!“ vykřikla. „Vylít si vztek na nevinné dívce!“ (…) „Obelhal jsem tě!“ rozesmál se Liam. Pořád ještě si rukou zakrýval zohavenou tvář. „Žádný rituál neexistuje! Neexistuje nic, co by tě mohlo zbavit závislosti na moři! Nic! Jsi siréna a zůstaneš jí navěky!“ (…) „Chcípni!“ ječela. „Chcípni, ty bastarde!“
Podařilo se jí to. Liam se naposledy zachvěl a byl mrtvý. (…) „On… Řekni mi, že není mrtvý.“ – „Derrene…“ – „NE!“ zařval. „ŘEKNI TO!“

„Taaak jsi konečččně mmmoje,“ zavrněl jí do ucha stopař. Jeho dech ji pálil na kůži. (…) „Derrene! On mě zabije!“ Vlekl ji kolem Derrena a on neudělal nic. Poslední, co slyšela, bylo jeho zašeptání: „Já vím.“

Averze k českým autorům
Možná bych měla zmínit, že mám celkem silnou averzi k českým autorům. Já vím, moje vlastenectví je mizivé, ale tak nějak jsem si už zvykla na anglické a americké „prostředí“. Navíc to, že je kniha přeložená, už mi dává jistou garanci, že to bylo natolik dobré, aby se to mohlo šířit dál do světa. Nejhorší na tom ale je, že já jsem také… do jisté míry… česká spisovatelka a ničí mě, že by takto někdo mohl smýšlet o mě. To je další důvod, proč jsem se této knize rozhodla dát šanci.

Co mě v této knize hodně rozesmálo, byl odstavec, jehož obdobu jsem i já dříve několikrát zasadila do svých literárních pokusů… ale pak mi přišlo, že to zní moc pohádkově. I když vlastně – tahle kniha je taková pohádka.

Bylo to dávno v minulosti. Potácel se tehdy na hranici nenávisti a šílenství. Rozhodl se udělat cokoli, jen aby s tím skoncoval. Dál už nemohl. Buď najde způsob jak přežít, nebo vyhledá smrt. V té době hodně cestoval a pověsti ho zavedly do malé země v samém srdci Evropy. Dnes ta země nese jméno Česká republika.

Docela příjemné překvapení
Abych ale pravdu řekla, tahle kniha mě celkem příjemně překvapila. Anotace na zadní straně přebalu mě mírně rozladila, avšak byla jsem ráda, že jsem na ní nedbala a začetla jsem se, protože to bylo krásně čtivé a nebylo to ani moc dlouhé, pořád se tam něco dělo a nebyla to v žádném případě nuda. Obsahovalo to docela hodně přímé řeči, což já nemám moc ráda, ale v tomhle případě mi to nevadilo, spíše to pomáhalo svižnosti děje. Občas se tam objevila i nějaká vážně zajímavá myšlenka nebo pasáž.


Čtení nebylo její zálibou. Knihy jsou výplodem lidské fantazie, přetékaly lidskými emocemi a životními příběhy, které se zabývaly malichernostmi, o nichž si lidé mysleli, že jsou nepostradatelné pro jejich zmatené, krátké bytí. Larissa viděla mnoho takových příběhů na vlastní oči, nepotřebovala o nich ještě číst, ale něco na těch knihách bylo lákavého. Možná to byla právě ta zdánlivá banalita lidských životů. Přikládaly takový význam věcem, které Larisse připadaly zbytečné – až příliš často to byla láska – až jim tu dychtivou touhu záviděla. Všichni se hnali za láskou, všichni ji tak vytrvale hledali, jako nějaký poklad, který může naplnit jejich život.


Když teď čerpala sílu a vnímala božskou mořskou esenci, uvědomila si, jak náročné je být člověkem. Lidem nedochází, že všechno prožívají na základě svých emocí, kterými se nechávají obvládat. Přitom všichni touží po tom samém, co Larissa. Dostat se na úroveň svého vyššího já, objevit svou životní cestu, své poslání. Potom můžou být svobodní.


Pár poznámek k ději
V první řadě jsem nepochopila jednu docela zásadní věc: Larissa žije v moři, miluje to, zabíjení jí nevadí, je to její přirozenost, nemá přeci žádné lidské emoce. Tak proč se chce toho ovládání mořem zbavit, když v „prvopočátku“ proti tomu nic neměla? Až když vylezla, získala přeci tu touhu získat svobodu a lidské emoce, které ji k tomu dohnaly.

Jsou tam dva bratři, jeden „lepší“ s temnou minulostí a druhý jednoduše temný. Samozřejmě, že to ve mně asociuje Upíří deníky a připomíná mi to v něčem i ten styl… (I když možná je to jenom tím, že obě knížky voní stejně, mají stejné písmo a jsou vydány v podobném paperbackovém provedení.) Až tedy rozhodně na to, že tady není žádná smrtelná Elena, ale siréna.

Hodně mě bavila pasáž, kdy Derren Larissu prostě chtěl, tak si pro ní přišel do jejího pokoje. Ona by to pro Larissu nebyla taková zábava, kdyby před ním neskrývalo to eso v rukávě, že je přeci siréna a je mnohem silnější než on. S tím asi, chudáček, nepočítal.

Závěrečný boj byl zajímavý, ale nakonec se to všechno pokazilo. (Ale když zabila Liama, to jsem byla nadšená!) Zápletla o minulosti bratrů byla… no… hodně seriálo-pohádková, a abych pravdu řekla, už teď si to moc nepamatuju, ale líbí se mi myšlenka, že bratři jsou prokletí a každá vzájemná láska se smrtelnou ženou skončí špatně.

Shrnutí
Zajímavá knížka od české autorky, kterou bych rozhodně nepodceňovala. Kdo ví, kam to jednou dotáhne. Je to čtivé, lehké, z jisté části trošku temné a pokud umíte číst rychle, za pár hodinek to máte za sebou a ani o tom nevíte. Ale varuji vás, je to jen první díl… trilogie?… takže určitě budete chtít vědět, co se bude dít dál. I já to chci vědět.

ZÁVĚREČNÉ ROZHODNUTÍ

ano-big

INFO O KNIZE

Autor: Michaela Burdová
Originální název: –
Vydáno: Fragment, 2014
Překlad: –
Kniha: 280 stran, 115×183, paperback
UŽITEČNÉ ODKAZY

Více info na stránkách Fragmentu.

(Ilustrační obrázky mořských panen z deviantartu. Autoři: cliford417, kasho, sharandula.)

KOMENTÁŘE

! Pro vložení komentáře je v některých prohlížečích nutno kliknout na malou bublinku vpravo dole na této stránce. !

Dragell | Web | 14. září 2014 v 11:57

Já dost váhám, zda si knihu pořídit. Od autorky jsem četla Syn pekel, který byl pěkný, ale nijak neuchvátil.
Musím říct – možná že je to i díky obrázkům k recenzi – že mi to tak nějak připomíná malou mořskou vílu, která se také snažila stát člověkem.
No uvidíme, zda po knize nakonec sáhnu nebo ne. Pořád jsem na vážkách.

Allex | E-mail | Web | 17. února 2015 v 9:43
Já jsem od autorky četla Poselství jednorožců a Křišťály moci. Moc se mi to líbilo a chtěla bych si v nejbližší době přečíst i tuto knihu. Syn pekel četla moje kamarádka, ale moc se jí to nelíbilo. Šlo po Volání sirény se podívám. 🙂

Klarka | E-mail | 3. ledna 2016 v 11:55
Volani sireny jsem cetla – zatim jenom prvni dil (ale chystam se i na ten druhy :D) V prubehu cteni mi take prislo, ze je tam jakasi podoba s upirimi deniky… A jsem rada ze to neprijde jenom me :D. No jsem zvedava na druhy dil.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s